Fools Garden

Německá kapela Fools Garden vznikla v roce 1991 v Pforzheimu jako projekt dvou muzikantů – zpěváka Petera Freudenthalera a kytaristy Volkera Hinkela. Oba se potkali na univerzitě, zjistili, že dělí stejnou posedlost melodickým kytarovým popem a že od dětství žili jen pár kilometrů od sebe. Začali si vyměňovat kazety s vlastními skladbami, přepracovávat si navzájem aranže a postupně z původního projektu Magazine vyrostlo to, co později dostalo název Fool’s Garden – jméno, které prý vzniklo při „pivním brainstormingu“ v hospodě a které jim tak sedlo, že ho nakonec nedali jen albu, ale celé kapele. Přestože jsou rodilí Němci, už od začátku zpívali zásadně anglicky – jednoduše proto, že veškerá hudba, která je formovala, byla v angličtině.

První roky byly typickou školou života každé začínající kapely. Debutové nahrávky Fool’s Garden a Once in a Blue Moon vyšly v malém nákladu, prodávaly se hlavně po koncertech a na větší úspěch to nevypadalo – na prvním koncertu v Mnichově dorazilo jen asi dvacet lidí. Přesto se kapela nevzdala: zkoušeli v obýváku u Hinkelových rodičů, objížděli malé sály v Bádensku-Württembersku a Bavorsku, posílali cédéčka do rádií a televizí. První vlaštovkou většího úspěchu byl singl Wild Days, který využila oděvní značka C&A v televizní reklamě a který se poprvé podíval do německých a rakouských hitparád. Nikdo ale tehdy netušil, že o rok později z tohohle „malého“ kytarového bandu udělá jedna jediná píseň globální senzaci.

V roce 1995 vyšel singl Lemon Tree a s ním i album Dish of the Day – a z Fools Garden se přes noc stala světová kapela. Melancholická, ale chytlavá melodie, beatlesovská atmosféra, lehce retro zvuk a bezchybná angličtina přinesly singlu první místa v žebříčcích po celé Evropě i v Asii. Píseň se dočkala desítek coververzí, byla přeložena do mnoha jazyků a v Česku se mimo jiné stala neoficiální hymnou hokejové reprezentace na mistrovství světa 1996. Kapela získala řadu cen (mimo jiné ECHO, Bambi či Goldene Europa), rozjela světové turné, poprvé letěla za hranice Evropy a na čas se zařadila mezi nejúspěšnější německé exportní kapely po boku Scorpions či Modern Talking. Zároveň se ale ukázalo, jak nevděčná může být nálepka „one-hit wonder“ – žádné další album ani singl už Lemon Tree komerčně nedohohnal, ačkoliv skladby jako Probably, Suzy, Innocence nebo Does Anybody Know? rozhodně nebyly jen výplní.

Neúspěchy desek For Sale a 25 Miles to Kissimmee na přelomu milénia přinesly napětí a nakonec i rozpad původní pětice: v roce 2003 odešli baskytarista Thomas Mangold, klávesák Roland Röhl i bubeník Ralf Wochele a u kormidla zůstala osvědčená dvojice Freudenthaler–Hinkel. Ta se rozhodla nevzdat a Fools Garden znovu postavit na nohy – bez apostrofu v názvu, s novými spoluhráči a vlastní značkou Lemonade Music. Kapela opustila čistý britpop devadesátek, posunula se ke kytarovějšímu melodickému rocku, začala nenápadně experimentovat s elektronikou a dál vydávala alba jako Ready for the Real Life, Who Is Jo King?, Flashback, Rise and Fall či Captain… Coast Is Clear. Do toho stihla odehrát přes tisíc koncertů, získat dvanáct hudebních ocenění a zapsat se jako kapela, kterou většina světa zná díky jedné písni – ale kterou fanoušci melodického pop rocku oceňují pro mnohem širší a pestřejší katalog, než napovídá jen jeden slavný citronovník.