Ray Dalton

Raymond Adrien Dalton, známý jako Ray Dalton, se narodil 10. května 1990 v kalifornském San Bernardinu, ale jeho hudební příběh se naplno rozběhl až na severozápadě USA – v Seattlu, který se stal jeho domovem i tvůrčí základnou. Vyrůstal mezi dvěma kulturami: maminka je Mexičanka-Američanka, tatínek Afroameričan, a právě tahle směs kořenů se nepřímo odráží i v jeho přirozeně žánrově otevřeném projevu. Od začátku ho formovalo R&B, gospel a hip hop, přičemž sám se hlásí i k poslechovým „odbočkám“ typu Fleetwood Mac. Na střední škole pak jeho playlist definovaly výrazné osobnosti jako Missy Elliott, Amy Winehouse nebo Kanye West – a je znát, že ho vždycky přitahovali zpěváci s charakterem a emocí.

Zpívat začal už v šesti letech na doporučení učitele hudby a brzy se přidal k Seattle Children’s Choir. Zkušenost sborového zpěvu mu dala školu hlasové kázně i toho, jak pracovat s energií a společným „tahem“ skladby – věc, která se mu později hodila ve chvílích, kdy bylo potřeba dodat písni okamžitě zapamatovatelný refrén. Zajímavé je, že vedle hudby měl dlouho pevně ukotvený i sport: věnoval se tenisu a dokonce pracoval jako tenisový instruktor. Jeho život tak ještě chvíli stál na dvou nohách – jedna na kurtu, druhá ve studiu a na pódiu – než přišel zlom, který z něj udělal profesionálního hudebníka na plný úvazek.

Ten zlom má konkrétní jména: Ryan Lewis a Macklemore. Lewis si Daltonova hlasu všiml díky jeho práci na skladbě pro jiného interpreta a oslovil ho přes Facebook – dnes už skoro legendární detail o tom, jak náhoda a správné ucho dokážou přepojit kariéru na úplně jinou trať. Dalton pak s dvojicí začal spolupracovat ve studiu; jedním z prvních společných kroků byla skladba Wings. Opravdovou světovou viditelnost mu ale přinesl až refrén v megahitu Can’t Hold Us z roku 2011, který mezi lety 2012–2013 explodoval napříč žebříčky a dostal se až na první příčku Billboard Hot 100. S tímhle úspěchem přišly i velké ceny – mimo jiné dvě MTV Video Music Awards – a Ray Dalton se z „hlasového tajného trumfu“ proměnil v jméno, které si lidé začali aktivně vyhledávat.

A vyhledávat bylo co. V roce 2012 vydal první sólový singl So Emotional, na němž se podílel i Ryan Lewis jako mixážní inženýr, a postupně rozšiřoval vlastní katalog i spolupráce. Jako host se objevil třeba u Madcon ve skladbě Don’t Worry nebo u Arty v Stronger, ale zároveň budoval dráhu hlavního interpreta – například s výrazným singlem In My Bones, který mu otevřel dveře k široké evropské rádiové rotaci a přinesl i výrazná ocenění. V roce 2024 pak přišlo album Thee Unknown (Sony Music / Epic Records Germany), které jeho cestu zpevnilo i „papírově“ – v Polsku získalo zlatou certifikaci. Daltonův příběh tak hezky ukazuje, jak může hlas vychovaný v gospelovém prostředí a zocelený sborovou praxí nejdřív vystřelit díky jediné ikonické pasáži v cizí písni – a pak si krok za krokem vybojovat vlastní, samostatné místo na scéně.