Shakin‘ Stevens

Michael Barratt, kterého svět zná jako Shakin’ Stevense, se narodil roku 1948 v Cardiffu jako nejmladší z jedenácti dětí. Vyrůstal na sídlišti Ely, kde se v šedesátých letech úplně zamiloval do rock’n’rollu padesátých let. Ještě jako teenager dal dohromady svoji první kapelu – nejdřív Olympics, pak Cossacks a nakonec Denims – a brázdil s ní kluby v Cardiffu a po celém jihozápadním Walesu. Přes den rozvážel mléko a pracoval jako čalouník, večer se měnil v potícího se frontmana s mikrofonem v ruce. Zlom přišel, když se přidal k už zaběhnuté partě Backbeats a všiml si ho místní impresário Paul “Legs” Barrett. Ten z mladého Michaela udělal Shakin’ Stevense a z kapely Shakin’ Stevens and the Sunsets – rockabilly mašinu, která v roce 1969 dokonce předskakovala Rolling Stones.

Se Sunsets nahrál několik alb, podepsal smlouvu s Parlophone a postupně si vybudoval kultovní status hlavně na kontinentu – v Německu, v Nizozemsku nebo ve Skandinávii. Doma v Británii ale pořád spíš narážel, takže rané singly, třeba Honey Don’t, se dnes mezi sběrateli prodávají za pořádné částky. Kariéru mu zásadně proměnila až nabídka zahrát si v londýnském muzikálu Elvis!, kde ztvárnil Elvise v jeho „zlaté“ éře – filmové a armádní roky. Díky muzikálu se dostal do televize, do show Oh Boy! a Let’s Rock, a následoval první větší hit Hot Dog. Když ho na konci sedmdesátek převzala manažerka Freya Miller a přesvědčila ho, aby šel na sólovou dráhu, byl Shaky připravený explodovat.

Osmdesátky jsou pro Shakin’ Stevense éra, kdy se z něj stal král britského singlového žebříčku. V UK hitparádách nasázel 28 singlů v Top 40 a stal se vůbec nejprodávanějším singlovým umělcem desetiletí. Hity jako This Ole House, Green Door, Oh Julie nebo každoroční vánoční stálice Merry Christmas Everyone spojovaly nostalgický zvuk padesátkového rock’n’rollu s popovým citem pro refrén, který se okamžitě zarývá do hlavy. Alba Shaky a Give Me Your Heart Tonight dobývala čelo albových žebříčků, spolupracoval s hvězdami typu Hank Marvin či Bonnie Tyler a singl A Rockin’ Good Way je dodnes učebnicí toho, jak má znít duet. V druhé polovině osmdesátek se objevoval i v reklamách, ale s nástupem nových hudebních trendů začaly jeho pozice v žebříčcích postupně slábnout.

V devadesátých letech přišly změny. Album There Are Two Kinds of Music… Rock ’n’ Roll ještě připomnělo, že Shaky má co říct i v novém desetiletí, ale po vánoční desce a singlu Radio si dal od nahrávání delší pauzu. Do toho přišel soudní spor kvůli nevyplaceným tantiémům z opětovného vydání raného alba Legend, který skončil povinností vyplatit bývalým členům Sunsets podíl na zisku. Koncertně se však nikdy úplně nezastavil a od konce devadesátek se znovu naplno vrátil na pódia. V roce 2005 uspěl s kompilací The Collection, zabodoval v televizní show Hit Me Baby One More Time a dostal ještě jeden hit do Top 40 se singlem Trouble / This Ole House. Následovalo album Now Listen a v roce 2008 výstup na hlavní Pyramid Stage festivalu Glastonbury – symbolické potvrzení toho, že Shakin’ Stevens je víc než „jen“ retro tvář.

Ani po roce 2010 se tempo úplně nezastavilo, i když ho zdravotně přibrzdil infarkt, po kterém strávil dva měsíce v nemocnici. Po zotavení vyrazil na 30th Anniversary Tour a začal se hlouběji vracet k rodinným kořenům – výsledkem bylo mimo jiné osobně laděné album Echoes of Our Times. V další dekádě vydal obsáhlou antologii Fire in the Blood, výběr Singled Out a navázal deskou Re-Set, která potvrdila, že i po více než půlstoletí na scéně má co říct současnému publiku. V soukromí prožil dlouhé manželství s Carole Dunn, s níž má tři děti, a dnes žije v Marlow v hrabství Buckinghamshire. S partnerkou a manažerkou Sue Davies – kterou sám označuje za člověka, jenž mu zachránil život – a jako hrdý fanoušek Cardiff City ukazuje, že rock’n’rollový „strýc z televize“ je pořád naživu, v kondici a s neutuchající chutí hrát.