Tones and I

Toni Watson, kterou svět zná jako Tones and I, je typický příklad toho, jak může úplně obyčejná buskerka z australského pobřeží během pár let převrátit popový svět naruby. Vyrostla v Mount Marthě na Mornington Peninsula u Melbourne, zpívat začala už jako malá – rodina si jen tak pobrukovala v parku a teta prý jako první poznamenala, že „ta holka fakt drží tón“. Na střední škole se naučila klávesy, bicí pady, začala vystupovat po lokálních festivalech a barech a u toho makala v módním řetězci, aby měla na život. Když dostala v práci výpověď, místo nářků si za odstupné koupila loop station a rozhodla se, že zkusí žít jen z hudby – nejdřív v ulicích Melbourne, pak na východním pobřeží Austrálie.

Klíčovým místem jejího příběhu se stal Byron Bay, kam odjela v roce 2017 buskovat s dodávkou, syntáky a looperem. Právě tam ji objevil právník a pozdější manažer Jackson Walkden-Brown a Tones začala brát hudbu opravdu jako kariéru – žila napůl u něj v Gold Coast, napůl ve své dodávce, psala nové věci a denně hrála na ulici. V roce 2019 podepsala smlouvu s Bad Batch/Sony a nahrála singl Johnny Run Away, který se přes Triple J Unearthed rychle rozšířil po Austrálii. O pár měsíců později ale přišel ten skutečný zemětřes – tanečně podivná, chytlavá hymna Dance Monkey, napsaná za půl hodiny ve skříni, která se stala globálním fenoménem, číslem jedna ve více než třiceti zemích a v Austrálii překonala i válečný rekord White Christmas. Z anonymní uličnice byla najednou nejhranější autorka streamingového světa a nejúspěšnější hvězda ARIA Awards 2019.

Na Dance Monkey navázala EP The Kids Are Coming a obří vystoupení, třeba na AFL Grand Final před stovkou tisíc lidí. V roce 2021 vydala debutové album Welcome to the Madhouse – kolekci osobních songů o úzkostech, slávě a outsiderství, která rovnou debutovala na prvním místě australské albové hitparády. Singly Fly Away, Won’t Sleep nebo Cloudy Day ukázaly, že Tones není jednorázový virální úkaz, ale songwriterka, která si všechno píše a produkuje sama a dokáže spojit indie popovou podivnost s velkým popovým refrénem. Zatímco kritici se na albu lehce přeli, fanouškům sedl její mix dětsky hravých melodií, zvláštního hlasu a textů, ve kterých se nijak nemaže sama se sebou ani se světem kolem.

Další kapitolu její kariéry tvoří druhé album Beautifully Ordinary z roku 2024, kde otevřeněji míří k živým, groovy songům šitým na míru velkým pódiím – mezitím stihla spolupracovat s Macklemorem, otevřít show pro Pink, vystoupit na závěrečném ceremoniálu mistrovství světa ve fotbale žen a nasbírat řadu ocenění od APRA, ARIA až po mezinárodní songwritingové soutěže. V osobním životě žije s manželem Jimmym Bedfordem, bývalým zedníkem a fotbalistou, který se stal její stage technikem a zvukařem, a jejich příběh dostává postupně „normálnější“ rozměr – řeší dům, psy i běžné průšvihy, jak ukázala i pokuta za neohlášené rekonstrukce či incident se psem. Tones and I tak dnes působí jako zvláštní spojnice mezi ulicí a stadionem: pořád trochu divná holka z buskingu, která si dělá věci po svém, ale už s globálním megahitem, miliardami streamů a kariérou, jakou by jí kdysi v ulicích Byron Bay asi nikdo nevěřil.