Když se v prosinci 2015 americká metalová kapela Disturbed rozhodla vydat coververzi legendární balady The Sound of Silence od Simona & Garfunkela, málokdo tušil, jaký globální fenomén tím odstartuje. Píseň z alba Immortalized vyměnila tradiční tvrdé kytary za mrazivý symfonický rock a stala se největším mainstreamovým hitem kapely v její historii. Oficiální videoklip k této skladbě již překonal magickou hranici jedné miliardy zhlédnutí na YouTube, což z této verze činí jednu z nejúspěšnějších rockových předělávek všech dob.
Skladba stojí na dechberoucím a technicky náročném vokálním výkonu Davida Draimana, který zde naplno ukazuje svůj rozsah (od F#2 po A4). Jeho emotivní podání bylo tak přesvědčivé, že zaujalo i samotného autora originálu. Paul Simon v roce 2016 tuto verzi veřejně podpořil a po živém vystoupení kapely v show Conana O’Briena poslal Draimanovi e-mail, ve kterém jeho výkon označil za „skutečně silný“. Zpěvák Disturbed, který chtěl pouze vzdát hold genialitě jednoho z největších skladatelů, tuto pochvalu přijal s obrovskou pokorou a vděčností.
Úspěch singlu potvrzují i světové žebříčky – skladba ovládla hitparády v Rakousku a kralovala žebříčku Billboard Hard Rock, zatímco v Německu či Austrálii se dostala do nejvyšší pětky. Píseň zůstává aktuální i dnes; v roce 2023 jí vdechl nový život populární remix od australského DJe Cyrila. Živé provedení u Conana se navíc s více než 157 miliony zhlédnutí stalo nejsledovanějším videem v historii této slavné talk show.
Originální text 🇬🇧
Český překlad 🇨🇿
Hello, darkness, my old friend
I’ve come to talk with you again
Because a vision softly creeping
Left its seeds while I was sleeping
Ahoj, temnoto, starý příteli,
zase jsem si přišel s tebou promluvit.
Protože vize, co se tiše plíží,
zasela semínka, když jsem spal.
And the vision that was planted in my brain
Still remains
Within the sound of silence
A ta vize, zasazená v mém mozku,
stále přetrvává
ve zvuku ticha.
In restless dreams I walked alone
Narrow streets of cobblestone
‚Neath the halo of a street lamp
I turned my collar to the cold and damp
V neklidných snech jsem kráčel sám
úzkými dlážděnými uličkami.
Pod svatozáří pouliční lampy
jsem si ohrnul límec proti chladu a vlhku.
When my eyes were stabbed by the flash of a neon light
That split the night
And touched the sound of silence
Když vtom mé oči protnul záblesk neonového světla,
co rozčíslo noc
a dotklo se zvuku ticha.
And in the naked light I saw
Ten thousand people, maybe more
People talking without speaking
People hearing without listening
A v tom nahém světle jsem viděl
deset tisíc lidí, možná víc.
Lidi, co mluví, aniž by něco řekli,
lidi, co slyší, ale nenaslouchají.
People writing songs that voices never share
And no one dare
Disturb the sound of silence
Píšící písně, které žádný hlas nikdy nezapěje.
A nikdo se neodváží
narušit zvuk ticha.
„Fools,“ said I, „You do not know
Silence, like a cancer, grows
Hear my words that I might teach you
Take my arms that I might reach you“
„Blázni,“ řekl jsem, „nevíte,
že ticho roste jako rakovina.
Slyšte má slova, ať vás můžu učit,
chyťte mě za ruce, ať k vám dosáhnu.“
But my words like silent raindrops fell
And echoed in the wells of silence
Ale má slova padala jako tiché kapky deště
a ozývala se ve studnách ticha.
And the people bowed and prayed
To the neon god they made
And the sign flashed out its warning
In the words that it was forming
A lidé se klaněli a modlili
k neonovému bohu, kterého stvořili.
A ten nápis zablikal své varování
slovy, která formoval.
And the sign said
„The words of the prophets are written on the subway walls
And tenement halls
And whispered in the sound
Of silence“
A ten nápis hlásal:
„Slova proroků jsou napsána na zdech metra
a na chodbách činžáků.
A šeptána ve zvuku
ticha.“