blue-eyed soul

Blue-eyed soul je označení pro soulovou hudbu, kterou hrají převážně bílí interpreti – ale bez jakékoli ztráty emoce, špíny a feelingu, který si se soulem spojujeme. Vznik se datuje do 60. let, kdy britští a američtí muzikanti začali hltat nahrávky Motownu a Stax Records, sbírali singly s Arethou, Marvinem Gayem nebo Otisem Reddingem a snažili se tenhle zvuk přetavit po svém. Místo toho, aby skončili u uhlazeného popu, vznikl hybrid – silné melodie a popová přístupnost, ale s výrazným vokálem, dechy, hammondkami a rytmikou, která má pořádně „nakročeno“ k R&B.

Klasickými tvářemi blue-eyed soulu jsou třeba Dusty Springfield, Hall & Oates, Tom Jones nebo v určité fázi i Bee Gees. Z novější generace k němu mají blízko interpreti jako Amy Winehouse, Adele, Sam Smith nebo třeba Lewis Capaldi – všichni staví na obrovském hlasu, emotivním projevu a silných baladách, které by klidně obstály i jako čisté soulové standardy. Společný jmenovatel? Hlas v první linii, emoce na dřeň a texty o zlomených srdcích, touze, závislostech a všech těch drobných katastrofách všedního života, které posluchači servírují bez filtru.

Blue-eyed soul je tak ideální pro ty, kteří milují soulovou intenzitu, ale chtějí ji slyšet i v moderním popovém balení. Na jednu stranu ctí tradici černošského soulu, na druhou ji míchá s popem, rockem nebo indie a přináší ji k novému publiku. Výsledkem je styl, ve kterém se potkává klubová intimita s rádiovým hitem – hudba, která funguje stejně dobře na rozbité sluchátka v tramvaji i na velkém festivalovém pódiu, kde si tisíce lidí společně vykřičí své zlomené srdce.