Bonnie Tyler

Gaynor Hopkins, kterou svět poznal jako Bonnie Tyler, se narodila 8. června 1951 ve velšském Skewenu. Vyrůstala v dělnické rodině v obecním domě se sourozenci, takže hudbu nasávala přirozeně – od Elvis Presleyho přes Franka Sinatru až po Beatles. Doma navíc hrála velkou roli víra: její úplně první vystoupení se odehrálo v kapli, kde jako dítě zpívala církevní hymnus. Školu opustila v šestnácti bez kvalifikace a chvíli pracovala v obchodě, jenže zpěv ji táhl víc než pokladna. Talentové soutěže a první kapely ji rychle přivedly k rozhodnutí jít za muzikou naplno, a tak se postupně propracovala od doprovodných vokálů k vlastní skupině.

Zlom přišel v polovině 70. let, kdy si jí všimli lovci talentů a po demu se ozvala RCA. Vydavatelství jí zároveň doporučilo změnit jméno – tak vznikla Bonnie Tyler. První singl My! My! Honeycomb zapadl, ale už Lost in France ukázalo, že z ní může být velká popová tvář: label dokonce zorganizoval promyšlenou promo akci s novináři a DJi přímo ve Francii, aby písni pomohl příběh i atmosféra. Debutové album The World Starts Tonight (1977) sice doma v Británii nezazářilo, ale jinde bodovalo a Tyler se začala dostávat do povědomí. Osudový detail její kariéry je přitom překvapivě „medicínský“: po operaci hlasivek kvůli uzlíkům dostala přísný hlasový klid, jenže jeden výkřik frustrace způsobil, že její hlas zůstal trvale zastřený. Právě tenhle chraplavý otisk se stal její největší poznávací značkou – a brzy i výhodou.

Když v roce 1977 vyšlo It’s a Heartache, Tyler už měla v ruce hit světové třídy: píseň se probojovala vysoko v britské i americké hitparádě a definovala její image emotivní zpěvačky, která umí „tlačit“ refrén tak, že vás to fyzicky zasáhne. V 80. letech udělala další strategický krok – přešla víc k rockové dramatičnosti a spojila síly se skladatelem a producentem Jimem Steinmanem. Z jejich spolupráce vzešlo Total Eclipse of the Heart a také Holding Out for a Hero; přesně ten typ pompézního, filmového zvuku, kde se velký text potkává s ještě větším refrénem. Album Faster Than the Speed of Night (1983) vystřelilo na špičku a Tyler se proměnila v globální značku. Do toho přidala soundtracky, velká televizní vystoupení i další výrazné singly a postupně si vybudovala reputaci hlasu, který se nedá splést – někdo ji přirovnával k Rodu Stewartovi, jiný jí říkal ženský Meat Loaf, ale podstatné je, že její projev fungoval jako instrument: drsný, naléhavý, okamžitě rozpoznatelný.

V 90. letech našla druhý dech hlavně v kontinentální Evropě, kde slavila velké úspěchy například s albem Bitterblue a spoluprací s Dieterem Bohlenem. Další výrazný comeback přišel ve Francii: duet s Kareen Antonn ve verzi Si demain… (Turn Around) dobyl tamní žebříčky a připomněl, že některé písně mají sílu vracet se v nových podobách. V roce 2013 se Tyler dostala i na eurovizní pódium s Believe in Me a později se vrátila k dlouhým projektům a albům typu Between the Earth and the Stars (2019) a The Best Is Yet to Come (2021), kde se potkává nostalgie se současným zvukem. Vedle hudby je známá i charitativními aktivitami a podporou dětských zdravotnických projektů; její kariéra navíc získala oficiální uznání, když v roce 2022 obdržela vyznamenání MBE za přínos hudbě. Ať už ji znáte z balad, rockových hymen nebo eurovizní kapitoly, její příběh je důkazem, že někdy stačí jediná změna hlasu – a z dobré zpěvačky se stane legenda.