Sparks

Sparks jsou americké poprockové duo bratrů Rona a Russella Maelových, které od roku 1971 dokazuje, že chytlavost a podivínství se můžou milovat stejně jako kočka a laserové ukazovátko. Ron sedí za klávesami s kamenným výrazem, Russell kolem něj krouží jako živá jiskra – a právě tenhle kontrast je jejich poznávací znamení. Vyrůstali v Los Angeles, studovali na UCLA (Ron film a grafiku, Russell divadlo) a už od začátku měli slabost pro britské kapely, takže působili jako američtí anglofilové, kteří se rozhodli dělat pop s mozkem, ostrým jazykem a teatrální nadsázkou.

První kroky udělali ještě pod názvem Halfnelson, ale brzy se přejmenovali na Sparks a v Británii našli publikum, které jejich zvláštní humor a precizní písničkářství vzalo za své. Zlom přišel v roce 1974 s albem Kimono My House a obrovským hitem This Town Ain’t Big Enough for Both of Us, který z nich udělal senzaci i vizuální fenomén: Russellova hyperaktivita versus Ronův nehybný „pohled, co zabíjí“. Následující roky přinášely další silné desky i singlové trefy, ale také první velké otočky ve zvuku – Sparks nikdy dlouho nevydrželi na jednom místě, jako by je nudila i vlastní šablona.

Na konci 70. let přišel jeden z jejich nejodvážnějších skoků: spojení s Giorgiem Moroderem a elektronicko-disková éra, která předběhla dobu. Z téhle spolupráce vzešly zásadní skladby The Number One Song in Heaven a Beat the Clock, a Sparks se tím přepsali do historie jako kapela, která uměla přemostit glam, pop i budoucí synth-pop bez ztráty identity. V 80. letech střídali návraty k „kapelovějšímu“ formátu s elektronikou, občas se mihli ve filmu a sbírali menší i větší hity včetně Cool Places, zatímco v Evropě jim postupně rostla pozice kultovních ikon.

Druhá míza přišla s albem Lil’ Beethoven (2002), kde si duo vybudovalo vlastní „žánr“ založený na repetici, orchestru a geniálně kousavých textech – a od té doby jedou jako nezničitelný stroj na nápady. Přidali koncertní koncepty, spolupráci FFS s Franz Ferdinand, úspěšný návrat ke kapele na Hippopotamus, a v posledních letech i filmové triumfy: napsali všechny písně pro muzikál Annette, za který získali Césara, a jejich příběh zpopularizoval dokument The Sparks Brothers. Aktuální etapa je stejně silná jako ta klasická: The Girl Is Crying in Her Latte jim znovu přineslo velké sály a Mad! v roce 2025 vystřelilo v Británii až na 2. místo – což je nejlepší důkaz, že Sparks jsou pořád přesně tím, čím byli vždycky: nejchytřejší kapela, která se nikdy nebála být divná.