Ozzy Osbourne

John Michael Osbourne se narodil 3. prosince 1948 v Marston Green a vyrostl v dělnickém Astonu v Birminghamu, v maličkém domě, kde bylo soukromí luxus a budoucnost se často měřila tím, jak rychle si najdeš práci. Ve škole bojoval s dyslexií, a i když ho život zkoušel tvrdě (včetně šikany a temných dospívajících období), našel něco, co mu dalo směr: hudbu. Když ve čtrnácti uslyšel Beatles a She Loves You, prý mu došlo, že chce být rockovou hvězdou. Než k tomu ale došlo, stihl odejít ze školy v patnácti, vystřídat řadu manuálních zaměstnání a dokonce strávit šest týdnů ve vězení za krádež v obchodě s oblečením – epizoda, která k jeho příběhu přidala syrovost, jež se později otiskla i do jeho projevu na pódiu.

Na konci 60. let se Ozzy potkal s Geezerem Butlerem a přes krátké kapely Rare Breed a Polka Tulk Blues se zrodil projekt, který přepsal rockovou mapu: Black Sabbath. Když si uvědomili, jak publikum baví strach a temná atmosféra, přetavili bluesové kořeny do hutnější, zlověstnější podoby – a Ozzyho zvláštně „nepozemský“ vokál se stal jedním z nejvýraznějších podpisů vznikajícího heavy metalu. V rychlém sledu přišly desky Black Sabbath a Paranoid (1970), následované Master of Reality (1971) a dalšími milníky, které definovaly zvuk celých dekád. Jenže spolu s úspěchem rostly i excesy: alkohol a drogy postupně rozleptávaly kapelu zevnitř, až byl Ozzy v roce 1979 kvůli nespolehlivosti a závislostem z Black Sabbath vyhozen.

Místo pádu na dno z toho ale nakonec vznikla druhá, neméně zásadní kapitola. Ozzy rozjel sólovou dráhu po boku kytaristy Randyho Rhoadse a basisty Boba Daisleyho a alba Blizzard of Ozz (1980) a Diary of a Madman (1981) z něj udělala sólovou hvězdu – s energií, která dokazovala, že heavy metal umí být melodický, chytlavý i technicky oslnivý. Do příběhu však krutě zasáhla Rhoadsova tragická smrt při letecké nehodě v roce 1982, po níž Ozzy prošel hlubokou depresí, ale kariéru nezabalil. V dalších letech přišly éry s různými sestavami i kytaristy, velké hity a zároveň pověst neřízené střely: obvinění ze satanismu, legendární pódiové průšvihy (včetně incidentu s netopýrem), soudní spory kolem skladby Suicide Solution nebo mediálně vděčný obraz Prince of Darkness. Přes všechen chaos ale zůstávalo podstatné, že jeho desky a koncerty formovaly metalovou kulturu podobně silně jako jeho skandály titulky bulváru.

V 90. letech se z Ozzyho stal nejen veterán, ale i instituce: album No More Tears (1991) s baladou Mama, I’m Coming Home ukázalo jeho civilnější tvář a Sharon Osbourne z něj zároveň udělala značku s obrovským dosahem – včetně festivalu Ozzfest, který pomohl celé generaci tvrdých kapel vyrůst před masovým publikem. Ozzy se opakovaně vracel i k Black Sabbath: definitivní razítko dali návratem a albem 13 (2013) a rozlučkou na turné, které skončilo v roce 2017. V novém tisíciletí ho pak poznal i svět mimo metal díky reality show The Osbournes, kde se z „ďábla z pódia“ stal nečekaně lidský, často zmatený a odzbrojující táta od rodinného stolu. Zdraví mu postupně vzalo síly – včetně Parkinsonovy choroby – přesto ještě stihl poslední vystoupení Back to the Beginning 5. července 2025 v Birminghamu. Zemřel 22. července 2025, ale odkaz zůstal obří: přes 100 milionů prodaných desek, síň slávy Rock and Roll Hall of Fame s Black Sabbath (2006) i jako sólista (2024) a hlavně fakt, že bez jeho hlasu, charisma a schopnosti proměnit temnotu v hymnu by heavy metal vypadal úplně jinak.