Sia

Sia Kate Isobelle Furler se narodila v roce 1975 v Adelaide do umělecké rodiny – táta kytarista, máma výtvarnice. Od mala doma zněla Aretha Franklin, Stevie Wonder nebo Sting a malá Sia před zrcadlem napodobovala jejich gesta i vokály. V pubertě se na chvíli ocitla v New Yorku po boku rodinného přítele Colina Haye (Men at Work), který ji vzal až k slavnostnímu chaosu předávání Grammy – zážitek, který z „holky z Adelaide“ udělal člověka, co si v hlavě potichu řekne: jednou budu taky na té straně limuzíny. V 90. letech tak logicky skončila v acid-jazzové kapele Crisp a v roce 1997 vydala své první sólové album OnlySee, ještě pod občanským jménem Sia Furler.

Po rozpadu Crisp se stěhuje do Londýna, zpívá na deskách Zero 7 a postupně se stává tajnou zbraní downtempové scény. Alba Healing Is Difficult a Colour the Small One ukazují melancholickou, jazzem a elektronikou nasáklou autorku, která se nebojí psát o smrti partnera ani o vlastních úzkostech. Průlom přichází ve chvíli, kdy skladba Breathe Me zazní v poslední scéně seriálu Six Feet Under – Sia se díky tomu stěhuje do New Yorku a začíná koncertovat v USA. Další desky Some People Have Real Problems a We Are Born už z ní dělají respektovanou popovou autorku, ale zároveň ji tlačí do centra pozornosti, kde se nikdy necítila dobře.

Když jí sláva přerůstá přes hlavu, Sia se rozhodne udělat něco radikálního: stahuje se z pódia a začne psát pro ostatní. Z jejího pera padají globální hity jako Titanium pro Davida Guettu, Diamonds pro Rihannu, Wild Ones pro Flo Ridu nebo Pretty Hurts pro Beyoncé – písničky, které zná celý svět, ale většina lidí tehdy netuší, že za nimi stojí jedna Australanka v paruce. Paradoxně ji právě tahle „útěková“ fáze vystřelí ještě výš. Když pak vydá album 1000 Forms of Fear s singlem Chandelier a naváže deskou This Is Acting, je z ní už plnohodnotná popová autorka-hvězda, která se rozhodla ukrýt vlastní obličej za ikonickou dvoubarevnou paruku a nechat promlouvat hudbu, tanec a své „alter ego“ v těle dětské tanečnice Maddie Ziegler.

Sia ale nikdy nezůstala jen u klasického popu. Vydala vánoční album Everyday Is Christmas, spojila síly s Diplem a Labrinthem v projektu LSD, napsala desítky písní pro film (od Twilight přes Zootopii až po Dumplin’) a nakonec si splnila dávný sen – natočila vlastní film Music a k němu přidala album Music – Songs from and Inspired by the Motion Picture. V roce 2024 se vrátila s deskou Reasonable Woman, na které střídá zlomené balady, popové hymny i společné skladby s hvězdami typu Kylie Minogue nebo Paris Hilton. Mezitím se stala výraznou postavou zvířecího aktivismu, adoptovala dva dospívající chlapce z pěstounského systému, otevřeně mluvila o závislostech, traumatech i diagnózách, a přesto – nebo právě proto – působí jako jeden z nejodolnějších hlasů současné pop music.